Autor:
Olaf ,
posláno: 25.5.2010 20:07:28,
z adresy: 147.229.216.114
Znalost terénu můžu být velkou výhodou i nevýhodou. Studiem terénu (třeba právě přes letecké snímky či staré mapy) si právě můžeš napevno zafixovat určité řešení a pak při závodě, kdy může být něco jinak, flexibilně nezareaguješ. Krásnou ukázkou je třeba MS 2003 ve Švýcarsku, kdy téměř všichni závodníci měli prochozený terén a udělanou mapu prostoru, jenže nikdo 100 % nevěděl kudy se bude moci běžet (který průchod bude otevřený, která louka privát apod). Ruda Ropek pak na všechno neočekávané zareagoval správně, ale Petr Losman zůstal u předstartovních předpokladů.
Podobně to bylo na MS v Olomouci, netušili jsme, jestli všechny brány a mosty budou otevřeny.
A třeba ve Zlíně při postupu na 16 kontrolu byl nový průchod. Znám postupy jen prvních tři, takže soudím jen podle toho. Ale zareagoval jsem na něj jen já (možná si ho ale záměrně nevybrali...) a vyhrál mezičas.
Myslím, že ať má člověk našlukovaný prostor závodu jak chce dobře, neustále musí velmi rychle činit důležitá rozhodnutí, takže bych se nebál, že ani v budoucnu díky lepším technologiím bude znalost terénu od počítače kazit orientační běh. Stále to bude především o rychlém rozhodování při nedostatku kyslíku v mozku a i mirné modifikace postupů mají pak jiná správná řešení.
