Autor:
sosna ,
posláno: 28.8.2014 6:59:15,
z adresy: 194.228.11.247
Problém transkripce je široký a dávný. Za toho totáče se v 70. letech používala v celém "ostbloku" hojně "česká" transkripce azbuky i cyrilice. V Jugoslávii to bylo přirozené, Němci to měli v časopisech, na bulharských vagonech bylo BDŽ a nikoliv BDZH. Doma mám maďarský autoatlas Evropy, kde byla tato transkripce i na území SSSR. V SSSR se navíc háčky běžně používaly v Litvě a Lotyšsku. Zlom nastal při olympiádě 1980, kdy byly stanice metra v Moskvě označeny latinkou a prosadila se současná norma (ZH místo Ž atd.).
Označovat tuto transkripci za "anglickou" není správné. Je to prostě norma pro přepis znaků. Je to podobné jako když si někdo myslí, že čínské znaky (pochopitelně pro čínštinu, ne japonštinu nebo korejštinu) v transkripci do pinyin (podle normy v ČR pchin-jin) jsou poangličtěny.
A lahůdkou je transkripce řeckého písma do latinky. Mám vlakový jízdní řád z roku 1962, kde se používají úplně jiná pravidla, než jaké se používají pro transkripci dnes. Nehledě na to, že Řekové změnili pravopis některých názvů i v řečtině.
