Liga Vysočiny Milovy (01/10/2011)

Příjemné vysočinské proběhnutí.
Už podle scanu jde poznat, že moje mapa dost utrpěla, což samo o sobě má dlouhou historii.
Jak bývá zvykem, pořadatelé ze Žďáru na svých závodech mapy netisknou laserem, ale dotiskávají tratě na inkoustové tiskárně. A taky podle jejich zvyklostí je zbytečné mapy závodníkům balit do mapníků. Všechny tyto informace jsou všas v pokynech, ale stejně mi to v dnešní době, kdy mapník stojí ani ne korunu, přijde jako docela nevstřícné gesto vůči závodníkům, ale budiž (to, že mapníky nebyly ani an startu a že se běželo v docela podmáčeném terénu raději neberu v potaz).
Ještě jedna důležitá věc, jistě spousta lidí ví, že inkoustový tisk se při kontaktu s vodou rozpije do nečitelnosti.
Je samozřejmě moje chyba, že jsem si mapník zapomněl doma na stole.
Po startu jsem se k mapě choval jak k bavlnce, při běhu mokrýma hustníkama jsem ji držel nad hlavou aby nezvlhla, samozřejmě teda pot neovlivním, takže to nebylo ideální. Ale čitelnost dobrá.
Zásadní zlom přišel na postupu na 11 (který jsem dost zkazil), kde jsem přeskakoval potok domnívaje se, že za ním se nachází měkký mech o který zabrzdím. To byl však zásadní omyl, protože onen mech se proměnil v asi metr hlubokou bažinu, do které jsem po stehna zapadl a brzdil jsem pochopitelně svou mapou. Takže když jsem ji posléze rozevřel, zjistil jsem, že asi budu muset počkat na dalšího závodníka z kategorie a doběhnout to za ním. Naštěstí to nebylo tak zlé, ale na takové 16 jsem třeba vůbec netušil, kde mám hledat a co.
A taky abych se mohl podívat do mapy, musel jsem se zastavit a najít ten náznak čáry.
Bylo to zajímavé zpestření a asi si budu od příště mapník balit automaticky :)