3. Český pohár štafet (21/05/2011)

Pátek dopoledne, Web ZBM... "C štafeta - Ondřej Švirák, Petr Jelínek, Vít Bravený" S úsměvem na tváři koukám na soupisku B štafety, kde na místě rozbíhače figuruje Majklovo jméno. V duchu si říkám, že kouč Majklovi možná až moc věří a že bych to asi postavil trochu jinak (tím nemyslím, že bych tam napsal sebe…). Každopádně jsem byl rád, že rozbíhám Céčko, kterému o nic moc nejde a že můžu jenom překvapit. Nikdy jsem sice štafety pořádně nerozbíhal, ale bral jsem to jako dobrou zkušenost. Do závodu jsem nastoupil se dvěma cíli - udržet co možná nejdéle vedoucí balík a porazit Majkla. Už při rozcvičování zjišťuji, že to běžecky není úplně vončo. Rozběhávám se skoro 2,5 km a pořád cejtim, že jsem zatuhlej.

Bezprostředně po startu si uvědomuju, že mi nějakou dobu potrvá, než se dostanu do závodního tempa. Borci okolo hází děsný ramena a dělají, jako kdyby tempo 3:30 min/km dokázali udržet celou trať. Jsem spíš tempař a nedělá mi moc dobře to takhle v úvodu (nereálně) přepalovat. Cestou na dvojku zjišťuji, že dnes nemám běžecky svůj den. Hrstka nejrychlejších už nám lehce cukla a já se pohybuji v roztroušeném „druhém“ balíku. Rychlostně jdu sice na své poměry pomaleji, ale zato nedělám žádné chyby a kontroluji si závodníky kolem sebe. Šestou kontrolu nacházím celkem suverénně a dotuji tak hrstku borců, kteří se pohybovali cca 50 m přede mnou. V této skupince je i Majkl, který se mi vzdálil cestou na 2. kontrolu. Až do 10. kontroly si jen kontroluji směr, fársty a borce okolo. S Majklem si hlásíme kódy a já čekám na okamžik, kdy konečně dostanu do nohou to pravé „flouu“ :) To přichází v polovině postupu na 11. kontrolu. Cukám se Majklovi s Vaškem Králem, dotahuju Borise Navrátila a kousek přede mnou dupe i Karel Fučík. „Tyhle borce fyzicky smažu v závěrečném pytlíku. Do teď jsem se fyzicky trápil, ale teď jsem se konečně rozeběhnul a určitě mám rychlostně navrch,“ blesklo mi hlavou a snažím se co nejvíce koncentrovat na mapu. 11. kontrolu si ťukám celkem dobře. Cestou na 12-ku si opět všímám Majkla, kterej měl asi o něco lepší farstu a je zase se mnou. Sbíháme na dvanáctku a najednou přichází chyba. Nechal jsem se stáhnout na špatnou farstu a nabíhám na kontrolu 126 (mám 127…). „Kua! Takovej dobrej závod a teď to takhle pose*u!! Soustřeď se… Kde teď přesně jseš?!“ Chvíli kroutím volantem a v domnění, že se nacházím vpravo od kontroly, jdu doleva. Tam nacházím kontrolu č.125. „Ku*va, tohle už fakt není možný!“ Naštěstí se hned chytám a uvědomuju si, kde přesně sem. Pak už jdu na jistotu. Sice je tam mrcha pěkně zašitá a je vidět až z bezprostřední blízkosti, ale tak hold si ostatní parťáci v týmu vychutnají lehčí farsty… Cestou na diváckou ještě neopomínám pořádně prošlápnout kopřivové políčko. „Jestli si takovej kousek před cílem ještě spálim šulina, tak budu už sakra naštvanej,“ honí se mi hlavou a přitom to kouřim do závěrečného pytlíku. Cestou na 15. dotahuji Flašku z PGP a jelikož jsem se zatavil při povinném přeběhu, tak to až do sběrky chladim. S Flaškou máme celkem kamarádskej vztah. On mi vždycky řekne že jsem buzna, protože mám zelený hodinky a já mu zase říkám, že má xicht jak víko od kanálu. Takže asi tak :) Každopádně frajírek razí sběrku tak 3 m přede mnou a při odhozu map se na mě otáčí a hlásí: „To ti nedaruju!“. Do tohohle okamžiku jsem nechtěl na doběhu závodit. Na prvním úseku to nemá žádnej smysl a hlavně jsem věděl, že jdu odpoledne Áčkovej sprint. Ale najednou mi docvakává, že tady jde o čest a jeho výzvu přijímám. Doběh je lehce z kopce a jak tam tak nakopávám forsáž, tak ho centimetr po centimetru stahuju. Kousek před cílovejma krabičkama borcovi dochází, že ho asi na čáře porazím, takže úmyslně mění dráhu běhu, křižuje mi cestu a přitom se mi otírá o ruku. V tom se mi vybavuje letošní 10MILA a souboj ŠVÉĎÁKŮV LOKET VS. MŮJ NOS. Úmyslně teda borcovi neuhejbám a trochu se do něj opřu tělem (ehm… klasickej fotbalovej souboj :). Výsledek je ten, že se borec metr od cílově krabičky odporoučí k zemi. „Ty voe, tohle bylo na Oskara!“ říkám si v duchu a přitom předávám štafetu. Následně sedím na zemi a koukám na tu pragováckou hérečku, jak se tomu všemu zubí. Lidi kolem moc nechápou, o co jde a dokonce jeden strejda vyhrožuje, že mě pošle disciplinárku. Ale jelikož z toho máme s Flaškou prdel, tak to neberu nějak vážně a nakonec jsem byl rád, že jsem si takhle v závěru zpestřil jinak celkem nezajímavý závod.

Musim říct, že to kromě té 1,5´ chyby byl solidní závod. Sice jsem od Milouše dostal kládičku, ale tak to se dalo čekat. Prostě mi to fyzicky moc netáhlo… Ale věřim tomu, že není žádná velká věda předávat kolem 5. fleku. Ostatně nebýt té chyby, tak bych to tak taky přitáhnul. Jo a co Majkl? Skončil 7.!! Takže mi dal nakládačku a musel jsem před ním smeknout… Šel fakt dost dobře a určitě jsem nečekal, že zaběhne tak kvalitní závod. Já jsem nakonec skončil 12. a na 4. místo Jakuba Omy jsem ztratil 2´. Jelikož jsem ho viděl ještě kousek před diváckou, tak mi dochází, kde jsem mohl bejt, nebýt té jedné hloupé chyby...