Botas - pivní (finále) (19.07.2014)

Po neuvěřitelně dlouhé pauze, kdy se kromě druhého semifinálového rozběhu uskutečnilo vyhlášení výsledků druhé etapy, se začalo v lese nepříjemně smrákat a někdo jen tak ze srandy nadhodil, že to už bude na čelovky. Tohoto nápadu se okamžitě chytnul Jenda a během chvíle jsme si na hlavu začali montovat magicshiny. První úsek příliš pořadím nezamával a úvodní balík se sice dost natáhnul, ale doběhnul téměř pohromadě. Pivko jsem do sebe naklopil snad ve svém osobním rekordu a vydal jsem se na trať pár metrů za Mírou Lenerem, se kterým se bojoval o 4. místo. Míra běžel v ideální tempu a jelikož měl stejné kontroly jako já, tak jsem za něj hodil hák a neměl jsem důvod se cpát před něj. Když jsme zaběhli do lesa, tak jsem si uvědomil výhodu čelovky. Opravdu tu byla tma jak v pytli a mít na hlavě světlo muselo být neskutečnou výhodou. I přes jednu menší kličku jsme s Mírou zvládli úsek na pohodičku a vyslal jsem Šendeho do lesa na 4. místě. V tento moment jsem absolutně nepřemýšlel nad tím, kolikátí bychom nakonec mohli být a upřímně řečeno mi to bylo i celkem jedno. Svojí funkci jsme splnil celkem slušně a teď už to je jen Jendův boj. Ten nás (i své soupeře) překvapil nečekanou taktikou. Místo toho, aby tupě vlál za ostatními a soupeřil o s trochou štěstí o bednu, se rozhodnul, že zvolí obíhačku nejbližších tří kontrol v opačném pořadí než ostatní. Vzhledem k tomu, že kontrola č. 101 byla ze směru od louky celkem pofidérní a náročná na dohledávku, tak to vůbec nebyl špatný nápad… Když jsem v dáli na doběhu uviděl ZBM dres a v něm nepopiratelně Jendu (nikoliv Pavla), tak jsem nevěřil svým očím. Najednou se dostavila neuvěřitelná euforie a naprosté překvapení, jak to ten starý lišák dokázal. Po vypití závěrečného pivka a úspěšného vyčtení čipu jsem byl v sedmém nebi. Opravdu jsem netušil, že bych někdy mohl vyhrát pivní štafety, natož v takovém punkovém složení. Někdy člověk přijde ke slušnému výsledku jako slepý k houslím a tohle byl přesně ten případ :) Upřímně řečeno si na dalších pár hodin příliš nevzpomínám a tohle byl přesně ten večer, kdy by se hodilo mít sebou černou skříňku. Luxusní párty jen utvrdila úžasné pocity z celého dne a nikdy v životě nezapomenu na to, jak jsem společně s Jednou Zháňalem a Adamem Kazdou vyhráli MČR v pivních štafetách. Díky kluci!