Autor:
Jiří Jansa ,
posláno: 12.8.2009 21:40:13,
z adresy: 83.233.38.94
s tou váhou to rozhodně není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Současné OB totiž stále bere váhu každého jedince za jeho osobní věc, resp. za výsledek jeho rozhodnutí. Ale já jsem zde již několikrát uváděl záležitosti různých somatotypů - z tohoto úhlu pak již individuální rozhodnutí hraje menší roli a větší roli má dědičnost, vlohy. Přičteme-li pak k tomu socioekonomické otázky (např. že v kapitalistické společnosti je méně času na pomalý vytrvalostní trénink), zjistíme, že některé somatotypy mají v současné společnosti při OB závodech o dost horší startovací pozici.
A tím se přeneseně dostávám k onomu sporu klasika vs. middle. Zatímco odskákat (vycházím z toho, že orientační běh není ve skutečnosti během ale - pokud je trať v lese s alespoň nějak náročnou podložkou - sadou skoků) v lese 35 minut při middlu zvládne i 80 kilový běžec víceméně vyrovnaně (musí samozřejmě být dostatečně silově vybaven) s dejme tomu 65-kilovým běžcem, při 90 minutovém skákání je to již o dost těžší, ne-li - vezmeme-li opět do úvahy socioekonomické otázky - nemožné.
Celé téma je pak ještě zajímavé doplnit historickou vsuvkou o 80. létech a OB ve Švédsku, kdy tento sport byl vcelku silně zasažen anorexií - ovšem nikoli ženskou, ale mužskou. Při jediné disciplíně - klasice - která je co se týká hlídání si váhy nejvíce náročná, byl na běžce kladen tlak jít s váhou co nejníže - výsledkem pak bylo rozšíření se anorexie mezi orientačími běžci.
>Navrhnu sekci OB povinně uvádět v registraci váhu závodníka vždy k 28.2. a 31.8. (od certifikovaného váhoměřiče)
>
>>nejlepsi bezec prepocteny na kilo zive vahy a mas vsechny existujici kombinace, ktere se z rankingu daji vygenerovat. :-)))
>>
>
