Autor:
Martin J. ,
posláno: 31.8.2008 8:58:22,
z adresy: 212.11.123.10
No vidis, me zase znechucuje nekdo, kdo si upravuje vcelku jasne dana pravidla podle jakychsi svych pokrivenych meritek (co treba padesatka v obci, zda se ti smysluplna hodne, malo, nebo se ridis podle rocniho obdobi a vyznamu dane obce...?). Jak napsal Starous, neni to o tech psech, ale o lidech, jejich majitelich (on to vlastne ani ten Egon nenapsal tak spatne, jen si trosku popletl, do ktere casti vlakna svuj prispevek napsat). A pokud poradatelum zaplatim startovne za ZAVOD v orientacnim behu, tak po nich budu chtit, aby byla dodrzena pravidla tohoto sportu. Na nejakem okresnim treninku mi to bude opravdu jedno, ale i tak by to poradatele melo zajimat. No a jeste vic by to melo zajimat prave ty majitele:
Nepříjemnou dohrou může skončit i častý nešvar nechat volně pobíhat psy v okrajových částech měst, po polích a v lese. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, zakazuje v § 9, odst. 1), plašit zvěř jakýmkoli způsobem, rušit ji při hnízdění a kladení mláďat a provádět další činnosti záporně působící na život zvěře jako volně žijících živočichů (pokuta do 10.000,- Kč) a dále v § 10, odst. 1) výslovně uvádí, že je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů ... nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele, nebo vedoucího (pokuta do 30.000,- Kč, v opakovaných případech až do výše dvojnásobku). Nebezpečí přitom hrozí i samotným psům, neboť podle § 14, odst. e) je myslivecká stráž oprávněna v honitbu usmrcovat toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího a ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř. Na volné pobíhání zvířat pamatuje i zákon 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, který v § 60, odst. 11) stanoví, že vlastník nebo držitel domácích zvířat je povinen zabránit pobíhání těchto zvířat po pozemních komunikacích. Za tento přestupek (§ 22, ods. 1, písm. l, Přest. zák.) je možné uložit pokutu v rozpětí 1.500 až 2.500,- Kč.
Na konci toho clanku je tez vcelku pekny dovetek:
Naše práva končí tam, kde začínají práva ostatních. Pes patří k člověku a mnoho z nás si bez jeho blízkosti nedokáží svůj život představit. Na druhou stranu se samozřejmě najdou lidé, kteří mají ze psů určité obavy. Nepřísluší nám rozhodovat, které důvody a zkušenosti jsou oprávněné, a které nikoli. Důležité je, abychom my, lidé, dokázali skloubit ohleduplnost s tolerancí a svým konáním zbytečně nezavdávali příčiny k neshodám našeho vzájemného soužití.
