Autor:
jiří jansa ,
posláno: 11.1.2010 10:11:45,
z adresy: 192.251.226.206
"Je ovšem úsměvnou ironií, že nejhorlivější propagátor amerických štafet a nejvášnivější bojovník proti „divakizaci“ je jedna a tatáž osoba. "
Úsměvného na tom není nic, jelikož já jsem nepsal o divákizaci orientačního běhu ale o divákizaci orientačních běžců – ta se děje například skrze časopis OB, který není časopisem o orientačním běhu (tedy o samotných závodech a tratích), místo toho je o všem okolo.
Ale když se to stočilo k divákizaci orientačního běhu – zkracování tratí (což někteří diskutéři na švédském fóru alternativet.nu vidí jako jeden z důvodů úpadku orientačního běhu ve Švédsku), nedá mi to, abych se o tom nezmínil.
Zavedení kratších tratí bylo správným krokem (jsem městský člověk, proč bych nemohl běhat OB ve městě), bohužel se ale ze sociologických důvodů nesetkalo s kladným ohlasem. Oním sociologickým důvodem je fakt, že většinu těch potenciálně nejlepších sportovců v každém ročníku bere hokej, fotbal, atletika a další sporty, u orientačního běhu tak zůstává obrovské procentu sportovních turistů a obrovsky malé procento závodníků.
Sportovní turisté, díky tomu, že mají ve svém běžeckém repertoáru pouze jednu běžeckou rychlost (někde pod ANP), nejsou schopni ocenit drsnost disciplíny sprint či middle. Nezbývá jim tak nic jiného, než náročnost tratě a závodu v OB posuzovat z její délky, krátkým tratím totiž nerozumí (a ani nemůžou).
Druhým bodem, který s tím souvisí, je rozmělnění hodnoty titulu (mistr ČR, MS) do několika titulů (na krátké trati, na klasické trati). To je v době, která chce mít svého jasného vítěze a jasného poraženého, problém, ale nakonec se vyřeší sám. Pozorovat je to možné v cyklistice, v lyžování, pro příští rok i v OB, kdy závody sestavené z různých disciplín - na jejichž konci je pak jen jeden vítěz – jsou (a budou) oblíbenější než závody jen v jedné disciplíně (viz malá obliba MS v cyklistice vs. Tour de France, Tour de Ski vs. mistrovství světa v lyžování).
Sporty, ve kterých neexistují světové rekordy, se budou dle mě do budoucna stále více „všestranizovat“, právě aby bylo jasné, kdo je nejlepším v celém oboru, nikoli v jedné úzké disciplíně.
Kdyby se na konci roku vyhlašoval nejlepší orientační běžec podle součtu časů z MČR, mohlo být MČR na DT zachováno. Pokud jsou ale běžci natlačeni na to si disciplíny vybírat (protože jinak by neměli oproti čím dál specializovanějším tréninkům na různé disciplíny šanci), pak DT nemá šanci.
>No, o vývoji v OB jsem ještě nikdy nepřemýšlel jako o zoufalé snaze nalákat diváky. A nemyslím si, že by snahou nějakého bafuňáře bylo, nalákat za plůtky doběhového koridoru pasivní diváky s pivem a klobásou. (Jako že by třeba za 3 roky bylo v našem obecním plátku napsáno, že v sobotu hrají fotbalisti zápas 1.A třídy s Určicemi a zároveň orienťáci dělají oblasťák, načež by si typický zlatohorák řekl, že půjde raději na ten orienťák, protože ten je atraktivnější a třeba i poteče krev, jak se budou finišující závodníci sekat buzolami při ražení sběrky.) Spíš jsem to bral tak, že to zatraktivňování je pro nás závodníky, kteří se pohybujeme ve shromaždišti před nebo po svém závodě. A v rozumné míře mi to vůbec nevadí. Líbí se mi pestrost. Asi bych nechtěl běhat jenom „opravdové“ závody v hlubokých lesích (nehledě k tomu, že nemáme tolik prostorů) a na sezónu složenou ze samých estrád v příměstských lesoparcích bych se určitě vykašlal.
>Jestli se o zatraktivnění pro neorienťáky snaží IOF, tak to chápu jako snahu o to, aby bylo třeba MS „televizním sportem“. A to jde i bez hromadných startů a běhání po městě.
>A jen tak na okraj – tzv. americké štafety - svým cirkusovým pojetím a výrazným ochuzením orientační složky, ukázkově „divakizační“ disciplína. Já osobně ale proti nim vůbec nic nemám a klidně bych snesl 2-3 v kalendáři. A s vhodným parťákem, ve vhodné vzdálenosti od bydliště, bych si nějaké třeba i zaběhl. Je ovšem úsměvnou ironií, že nejhorlivější propagátor amerických štafet a nejvášnivější bojovník proti „divakizaci“ je jedna a tatáž osoba.
>
